18.kapitola

Další kapitola k Pikové dámě.

Ceremoniál předání vlády začíná. Získá Pikový Žolík kýženou odpověď? A jak s Kartami naloží George Tarance?

Omlouvám se že mi to trvalo tak dlouho, ale dala jsem si záležet tak snad nebude mít nikdo nic proti mému zpracování... :)

Karetní ples

Křížový Král povstal a všichni se utišili.

„Vítejte, zástupci jednotlivých rodů i Vy, kteří s námi sdílíte tento svět. Vítejte..." Králův hlas se nesl a zazněl v srdcích všech, kteří přišli. Srdcích, která všechna cítila úzkost, jež jejich svět nyní svírala ve svém obětí.

Křížový a Pikový Žolík na sebe hleděli, jeden s triumfem a druhý s hrozivým poznáním a výzvou v očích.

Čtyři Esa, nejmoudřejší z každého rodu, předstoupila do středu sálu postavivší se naproti králům svého rodu. Srdcové Eso, starý muž v rudém rouchu se zlatými obrysy srdcí, Kárové Eso, krásná žena s dlouhými černými vlasy až k pasu a pláštěm v Károvém znaku, Křížové Eso, malé děvče blond vlasů s výsostným znakem Křížů na čele jako značkou a Pikové Eso, starý muž s dlouhými vousy v dlouhém hábitu, z drobných Pikových listů.

Pikový Kluk stísněně polkl...

Ostatní králové povstali a s nimi i všichni hosté včetně Kluků. Všichni, kromě Pikové Dámy, neboť Dámám patřilo právo zůstat při ceremoniálu sedět.

A pak promluvila Esa...

Srdcové Eso: „Vždy jednou za tisíc let..."

Kárové Eso: „Scházíme se zde, abychom vzdali hold..."

Křížové Eso: „Vládnoucímu králi a uctili jeho rod..."

Pikové Eso: „A předali vládu dalšímu Králi."

Všechna Esa: „Předstup tedy Králi Králů!"

A Křížový král vystoupil z řady, sešel ze schůdků kolem princů a poklekl před všechna Esa s nejvyšší pokorou jaké byl schopen.

Sklopil tvář k zemi...

***

Transportní loď NOSTRADAMUS vstoupila do hvězdného prostoru planety Mars a proletěla první senzorickou branou kolem rudé planety.

Na palubě se rozzářilo žluté světlo a palubní počítač zahájil první přistávací fázi: Probouzení posádky.

***

„Já, Král Křížového rodu, předstupuji před Vás, nejmoudřejší ze všech rodů, bych vyslyšel váš ortel."  Krátce se odmlčel. „Po tisíc let jsem vládl jako Král králů našemu světu a vládl jsem tak moudře jak jen bylo možné. Nyní jsem zde abych přijal chválu za úspěchy i kárání a trest za svá pochybení." Slova Křížového krále naplnila síň svou ozvěnou a nikdo nepromluvil dokud i poslední stopa jeho hlasu nezmizela.

Jako první předstoupilo Eso srdcové a položilo mu svou ruku na temeno hlavy.

„Za dobu tvé vlády, Králi králů, se dařilo slušně našim lidem. Leč se tobě jako tvým předchůdcům nezdařilo vrátit rovnováhu Balíčku zpět jak má být, vládl jsi moudře a spravedlivě. Díky srdcového rodu ti patří hlavně za to, že jsi umožnil, aby byl Károvému Žolíkovi, Kaithlin, dán nový život ve světě smrtelníků." S těmi slovy Srdcové Eso ustoupilo, aby na jeho místo přišlo Eso Kárové. Hedvábná ruka překrásné bledé ženy, se dotkla temene královy hlavy a Eso promluvilo vzdáleným moudrým hlasem všech Es: „Dovolil jsi Károvému králi, aby zabránil tragédii a přijal oběť Křížové Dámy, jak praví spravedlnost.  Za to ti patří díky, rodu Kárového."

Navzdory dosavadnímu pořadí po Károvém Esu přistoupilo nyní, Eso Pikové. Eso náležící k vládnoucímu rodu mělo přijít na řadu až jako poslední. Starý muž se tedy dotkl králova temene tak jako jeho předchůdci a tiše, leč zvučně pronesl i on svůj soud: „Vy, Králové, jste známí tím, že zasahujete jedině tehdy, není-li jiného zbytí, nebo jste-li povoláni. Pikový rod nesouhlasí s takovým postojem k vládnutí. Přesto posuzujeme tvou vládu za moudrou a spravedlivou. Káráme tě, že nehledal jsi skrytá znamení a nedával pozor při konci svého vládnoucí období, leč chválíme za správná rozhodnutí ohledně Kaithlin a zastání se Dámy tvého rodu."

Když Pikové Eso ustoupilo, teprve ke Křížovému králi přistoupila malá dívenka, Eso Křížové.

„Esa nejsou soudci, nepřísluší nám vynášet rozsudky a určovat tresty. Vše co bylo řečeno bylo pravdivé a při vší společné moudrosti, s tím souhlasím." Děvčátko opět ustoupilo. Slova vědoucího dítěte se ještě chvíli vznášela jako opar ve vzduchu, než utichla a ponechala prostor dalšímu dění.

„Povstaň Křížový Králi!" Vyzvala jej všechna Esa unisono a Král poslechl.

***

S tichým lupnutím se skleněný příkrov nad postelí desátníka Tarance zvedl a vystoupal ke stropu. George otevřel oči. Cítil se hrozně. Každé probuzení po kriospánku byť několikadenním bylo hrozné. Měl pocit že necítí celé tělo a byť byl odpočatý čekala ho dvacetiminutová rozcvička všechny svalů aby byl vůbec schopen vstát, obléci se a vyrazit do práce. To že byl probuzen znamenalo jediné. Jsme u Marsu...

***

Křížový Král poodstoupil stranou a Esa se postavila každé do jednoho rohu Karetního symbolu umně z dlaždic vyobrazeného na podlaze Obřadního sálu.

Do mysli všech vstoupilo napětí.

Jediná - poslední - Dáma povstala aby zapěla píseň Dam.

„Ty karto nejvyšší, karto první..."

Vykročila za schodů směrem k Esům, z malé kabelky na zlatém řetízku vyňala balíček karet.

„Tebe mi voláme, před tebou skláníme se."

Všichni hosté poklekli a sklonily své tváře k zemi.

Ve hbitých dlouhých prstech něžných ruček zavířily karty. Dáma je míchala mistrněji než největší z karbaníků světa lidí.

„Ty karto jediná posvátnou buď zemí."

Pomalu obešla celý karetní symbol až se zastavila u Pikového Esa.

„My tvoje děti, teď voláme tě."

S posledním výdechem pak Dáma předala svůj balíček, již zamíchaný, Esu svého rodu.

Kdysi, když ještě světu karet vládly po boku Králů i všechny čtyři Dámy, zpívaly při tomto obřadu svou píseň společně. Tehdy každá z nich měla svůj karetní balíček, který míchala a na konci předala Esu svého rodu. Esa pak nechala balíčky kolovat v kruhu, tak aby se každé z nich dotklo všech. A pak když kruh byl završen, každé sejmulo z povrchu jednu kartu a tu vhodilo do středu hvězdy vyobrazené na kartě v jejíž rozích Esa stála. Středová karta z dlaždic pak ukázala symbol rodu, který bude vládnout nyní.

Jenže teď už zbývala jediná Dáma a tedy v kruhu Es putoval jediný balíček. Všechna Esa se jej dotkla až skončil v rukou dívky s Křížem na čele. Maličká blondýnka sejmula nejvyšší kartu a nechala balíček kolovat znovu aby každé z Es mělo jednu kartu. Teprve poté byl rituál završen vhozením karet, které se vytratily v černočerných hlubinách magického znaku rubové hvězdy.

Esa sklonila hlavu vyčkávajíc ortelu vyšší moci.

***

Desátníkův nyní již probuzený pohled padl na dřevěnou krabičku v úchytech na stole. Na okamžik měl pocit že z jejích dřevěných útrob vychází záře, ale pak mrknul a prvotní dojem byl pryč.

Dveře jeho kajuty se otevřely s charakteristickým šoupavým zvukem.

„Jdeš Georgei, nebo ještě chrápeš?" Zeptal se ho s úsměvem kolega Hans, který spolu s dalšími členy ochranky procházel kolem jeho kajuty. „Pošleme ten póvl na planetu a pak si dáme voraz na stanici, co řikáš?"

Zcela automaticky přikývl.

***

Karta Moci se rozzářila.

Trvalo dlouho než vyřkla svůj soud a dokud se její záře linula síní, nikdo nepromluvil ani nevydal sebe tišší zvuk.

Pikový kluk to celé sledoval, ale svou myslí a srdcem byl vzdálen tomu místo. Cítil jak je netrpělivý s nevyřčeným přáním aby už měl dnešní večer ceremoniál za sebou. Přál si aby jej Paull Graham zavolal pro radu, i když věděl, že je to nemožné, protože Balíček byl nyní v držení jiného smrtelníka.

Povzdechl si dokud nikdo nemohl spatřit, že maska vznešenosti z jeho tváře zmizela.

Záře se vytratila a odkryla tak symbol nového vládnoucího rodu.

Károvou minci...

***

Transportní loď NOSTRADAMUS vstoupila na oběžnou dráhu kolem Marsu. Oba piloti v kabině konaly přípravy pro přistání v docích orbitální stanice.

„Transportní loď Nostradamus číslo transportu: třicet dva tisíc šest set padesát čtyři lomeno hvězdička osmdesát osm žádá o povolení k přistání." Nadiktoval monotónním  hlasem první pilot.

Pilot číslo dvě kontroloval všechny přístroje, hlášení senzorů a zdravotní stav posádky a vězňů.

„Transporte číslo: třicet dva tisíc šest set padesát čtyři lomeno hvězdička osmdesát osm, potvrzujeme příjem. Žádáme o zaslání ověřovacích kódů." Ozvalo se z reproduktoru na palubní desce.

1. pilot: „Nostradamus, potvrzujeme přijetí žádosti a zasíláme kódy k ověření."

2. pilot: „Všechny přístroje funkční, kapitáne, jsme připraveni k fázi tři."

„Transporte číslo: třicet dva tisíc šest set padesát čtyři lomeno hvězdička osmdesát osm, přistání povoleno, dok osm. Vítejte, kapitáne."

1. pilot: „Děkujeme věži a potvrzujeme: přistání dok osm." Odmlčel se a vypnul vysílací spojení se stanicí. „Zahajte fázi tři." Rozkázal svému druhovi v kabině.

2. pilot: „Rozkaz, kapitáne, zahajuji fázi tři."

Na palubách se rozsvítilo žluté varovné světlo, oznamující posádce aby se všichni připravili na přistání.

***

Sálem to zašumělo, když všichni přítomní pozvedli zrak k rozhodnutí, Karty Moci. Králové se podívali jeden na druhého v němém úžasu.

Pikový Žolík nespouštěl pohled z Křížového, zatímco se jeho sok ohlédl po Károvém, který se na znak svého rodu díval se zvláštním uspokojením a hloubkou v očích.

„Předstup Kárový Králi." Pronesla Esa a Král rodu Kárového povstal. Piková Dáma se vrátila ke svému trůnu a všichni, i Kluci na schodech, povstali aby vzdali čest novému Králi králů.

Kárový Král se zastavil ve středu hvězdy a poklekl.

Esa, tak jako v případě Krále Křížového, po jednom přistoupila, aby pronesla svá požehnání...

Eso Srdcové: „Kárový Králi, Králi králů," odmlčelo se. „tys vybrán bys provedl náš svět a náš lid útrapami světa lidí. V tento nelehký čas se k tobě upírají naděje nás všech. Kéž je tvá vláda moudrá a sobectví tvého rodu nezvítězí nad úsudkem vladaře." Starý muž ustoupil.

Eso Křížové: „Králi králů, přání rodu Srdcového patří ti a zní, všechno ať daří se ti a každé rozhodnutí tvé jest moudré." Děvčátko se pousmálo, pohodilo dlouhými plavými vlásky a vrátilo se do svého rohu středové karty.

Eso Pikové: „Moudrost přáli ti jiní. Nyní přijmi přání rodu Pikového. Přání chladné mysli a trpělivosti, tolik důležité pro řešení nelehkých situací, které přinesou příští dny. Vždy na paměti měj, že co stalo jest minulosti, ale co se stane, je jen na nás..." Starý muž ustoupil, aby mohla přistoupit krásná paní.

Eso Kárové: „Náš rod v osudovou chvíli předstupuje, aby vládl. Nechť uvážlivý jsi a pečlivý, abys hanbě nevystavil náš rod a zkáze svět, kterýž je nejen naším domovem." Žena se sklonila až jí vlasy zahalily tvář a políbila Krále králů na čelo.

Naposledy stanuli pak Král Křížový a Kárový proti sobě, aby podáním ruky stvrdili předání vlády a pak už všichni v síni, kromě Es,  před Károvým králem poklekli aby mu vzdali hold.

Pikový kluk se zahleděl z oken na zešedlé nebe. Husté těžké mraky se stahovaly kolem sídla stejně jako v jeho srdci. Sklonil tvář jak se slušelo.

 „Já, Král rodu Kárového, děkuji za důvěru a moudré rady. Přísahám, že budu vládnout se ctí a vší moudrostí, která mi byla dána."

Esa přikývla: „Přijímáme tvůj slib, Králi králů." A přešla tlumeným krokem síň na svá místa u jedné ze zdí v malém výklenku, kde se splynula s Kartami, opřenými tam o zeď.

Ples mohl začít...

***

Na palubě transportu panoval čilý ruch. Každý zde měl svou úlohu a úkol, který mu byl dán, u něhož se očekávalo bezchybné splnění. Někteří měli na starost samotný přistávací manévr, další kontrolu systémů po upoutání lodi v doku, pak odpoutání lůžek vězňů, jiní jejich převoz na palubu orbitální stanice DANTE-01...

George a Hans měli se skupinou dalších pěti mužů předat vězně místní ochrance, pak překontrolovat zda jsou vězni všichni, případně osvětlit nejasnosti proč vězeň číslo TO a TO není na palubě transportu. Čekala je několika hodinová dřina plná rozhovorů s místním seržantem a dohlížení na převoz. Jejich práce měla skončit až tehdy, kdy budou vězni odesláni na povrch planety v malé raketce...

***

Kárový král vystoupil po schodech, kde se ostatní Králové již usadili, tak jako se všichni ostatní též vrátili na svá místa včetně Pikové Dámy, která měla svůj balíček opět kompletní.

Otočil se tak prudce až mu dlouhý královský plášť zašustěl kolem kotníků a třikrát o sebe pleskl dlaněmi.

„Nechť započne ples."

Usadil se.

Orchestr v rohu u zdi se vstupní branou, spustil rytmickou, i když pomalou, melodii a na v sále se počaly formovat první páry.

Pikový Žolík se znovu zadíval na Křížového a ten mu pohled šibalsky opětoval, načež vykročil aby vyzval někoho k tanci.

Co teď? Co mám teď dělat? Pohlédl na temeno své Dámy a znovu mu v mysli zazněla slova Pikového Esa. „Musíš dostát úloze rytíře své Dámy." Jenže jak, to už se nedozvěděl.

On nesmí zasahovat! To byl přece jeho trest! Nesmí už víc opustit Balíček, přišel o svou moc...!, nechápal, že by mohl Křížový udělat něco takového, přes přísný zákaz Rady Králů. Přes to se to zdá se stalo. I když jen v rámci snů... Tak co jsi udělal, co?, dychtivě toužil po poznání.

Přešel za trůn svého Krále a sklonil se k němu blíže.

„Můj pane, směl bych vás o něco požádat?"

„Oč, je nutné právě nyní žádat?" Král se ptal věcně a stroze.

„Dovoluji si Vás žádat, zda byste vyzval naši Dámu k tanci." Stejně Žolík odpověděl.

„Chceš si zatančit, že to žádáš?"

„Je to nezbytné." Žolík vrhl pohled po Křížovém, který právě vyzval k tanci jakousi mladou tanečnici v karmínových šatech. Král jeho pohled následoval svým a zamyslel se.

„Budiž... Vyhovím tvému přání, Žolíku." Pikový Král povstal, přešel před trůn své dámy a uklonil se by ji vyzval k tanci. Jen tehdy, kdy Král s Dámou tančili, směl opustit místo strážce za jejím trůnem, čehož ihned využil, jakmile Dáma přijala Královu nabídku. Pro ostatní žolíky, jejichž Dámy přítomny nebyly, toto omezení neplatilo. Nemohlo, neměly proč stát na stráži. Přesto však mimo Křížového a Pikového, oba zbývající stáli na svých místech.

Pikový dlouho nepřemýšlel koho vyzve k tanci. Piková Dvojka, stála nejblíže. Krásná mladá dívka v černých, večerních šatech a havraním brkem ve vlasech a čelenkou se dvěma pikovými listy, s úklonou přijala jeho nabídku a vyšla s ním na taneční parket vstříc tónům hudby a pohybům těl.

Křížový si svého soka všiml. Tančil se Srdcovou Sedmou a nic mu nezáleželo na tom, že plavovláska k němu chová vroucí cit blízký těm z rodu Srdcového.

Píseň dozněla a oba páry od sebe dělila vzdálenost poloviny parketu. Od těch, kdož postávali kolem, se ozval potlesk jako uznání všem tanečníkům a pak kapela spustila další píseň.

Blížili se. Pikový několikrát jasně zahlédl lesk očí Křížového, když se po něm ohlédl. Dělila je vzdálenost parketu i další tančící dvojice jimž vévodili Král a Královna rodu Pikového. Když tančívaly všechny čtyři královské páry, vždy nejkrásněji a nejladněji tančili ti z rodu Srdcového. Jenže nyní zde nebylo lepších tanečníků než právě Krále a poslední Královny, která zde ještě zbila. Žádný z Králů nesměl nikdy tančit s nikým jiným než svou Dámou. Tak velel zákon.

„Co se děje?" zeptala se Pikového, Dvojka jeho rodu.

„Co?" Nechápal. Příliš se soustředil na tanec a Křížového Žolíka.

„Ptala jsem se, co se děje? Vypadáte, že Vás něco trápí a slova Es napovídala, že konec vlády Křížového rodu, nedopadl zcela dobře." Poznamenala. Mezi nimi nebylo nic víc než tanec. Tanec, jehož délku měřil Králův úsudek či únava jejich Dámy.

Povzdechl si.

„Děje se toho mnoho. Více než bych chtěl a mnohem více než by se dít mělo." Odpověděl popravdě.

„Tady, nebo mezi smrtelníky?" pokračovala Dvojka v otázkách.

„Naše světy jsou vzájemně spjaty." Rozhodl se Žolík pro neutrální odpověď. Už-už se blížili ke kýženému tanečnímu páru a on se musel soustředit. Připadalo mu zvláštní, že se Křížový ani nesnaží o to, aby se mu vyhýbal.

Dvojka se chtěla ještě ptát, ale zarazil ji směr Žolíkova pohledu.

Dva taneční páry se na parketu konečně střetly.

„Rád tě vidím, příteli, přesvědčil jsi svého krále aby tančil a umožnil ti zúčastnit se velkého hemžení?" zeptal se ho Křížový tiše, přesto dost hlasitě aby to obě jejich partnerky mohly slyšet. Pikového doslova zarazilo, jak sebevědomě si jeho protějšek počíná. Nad ironií oslovení příteli raději ani nepřemýšlel.

„Zato, ty nemáš ke svému Králi úcty ani co by se za nehet vešlo, když okatě využíváš jeho ztráty ke svému prospěchu." Kývl pohledem k Srdcové sedmě a ta se zarděla.

Křížový se však pousmál. „Dnes je velký den, nemyslíš? Oslava předání vlády..."

„Nezdálo se mi, že by jsi byl příliš nadšení tím, kdo vládu přebírá." Skočil mu Pikový do řeči, přitáhl si svou partnerku blíže a otočil se s ní dokola. Křížový jej napodobil.

„Nepřísluší nám, soudit volbu Karty moci," poznamenal Křížový trošku přiškrceně.

„To je pravda," přitakal Pikový. „Ostatně některým z nás nepřísluší víc věcí," dodal.

„Máš na mysli někoho konkrétního?" Křížový poodstoupil ve víru tance od své partnerky na délku paží aby se k ní vzápětí zpět vrátil. Pikový s Dvojkou učinili zrovna tak.

„Možná," naznačil.

Křížový se pousmál.

„Nezapomněl jsi na zákaz Rady Králů a svůj trest, že ne?" zeptal se ho Pikový rádoby ledabyle. Křížový se zatvářil na oko dotčeně. „Cože...? Já...? Kdeže... Samozřejmě že ne. Vůle Rady Králů mi leží na srdci tak jako dobro našeho rodu."

Našeho rodu..., Pikový Žolík za těmi slovy cítil mnohem více, než se mohlo zdát. Neřekl našeho světa, ale našeho rodu...

„Jen Esa vědí, co je pro který rod nejlepší, nemyslíš?"

„To nepopírám... Ovšem Esa jsou zaslepena svou bezmocí a vyšším řádem našeho světa." Naznačil Křížový, prošel kolem Pikového v tanečních krocích a převzal jeho partnerku. Pikovému nezbylo než učinit totéž. Srdcová Sedma hleděla k zemi na špičky jeho bot, ale pro teď to pro Pikového nemělo význam. Pokud Sedma pocítila lásku ke Křížovému, jeho problém to nebyl. Rozhodně ne v této chvíli.

„Ostatně pravidla a zákazy se leckdy dají pochopit více způsoby," naznačil Křížový znovu. Více způsoby? Takže to udělal... Udělal to!

Pikový žolík polkl a nechal svou partnerku aby se protočila pod jeho rukou. „Nesmíš mluvit se smrtelníky."

„Záleží, jak se na to díváš. Ve skutečnosti jsem s ním přeci nemluvil." Odvětil Křížový a uchopil Pikovou Dvojku kolem pasu. S ním... Takže to byl muž. Paull Graham, nebo Evan Migennes. Za Evanem by nešel. Ten už s námi má jistou zkušenost. Prokoukl by jeho řeči...

Paull Graham..., bylo to poznání. Poznání pro něž šel tančit a nyní ho zasáhlo jako vlna tsunami. Tvář Pikového žolíka se stala netečnou maskou zatímco jeho oči odrážely zděšené kalkulace k nimž ho rozhovor s Křížovým dovedl.

„Neměl jsi na to právo!" osočil jej. Hudba dozněla a všechny páry ohlušil potlesk.

„A ty nemáš právo tančit, pokud tvá Dáma již není v kole." Poznamenal Křížový s úšklebkem a Pikový se ohlédl. Skutečně. Piková Dáma i s Králem již odešli z parketu. Poslední pohled tedy věnoval Pikový Žolík Křížovému, uklonil se Sedmě i Dvojce a hodlal vykročit.

„Rada Králů rozhodne co s tebou!" pohrozil mu ještě.

„Pro svolání Rady Králů musí být dva Žolíci, nezapomeň...", zasmál se Křížový a políbil Srdcovou Sedmu.

Pikový se od nich odvrátil. Věděl, že v tomhle má Křížový Žolík pravdu a po tom co nyní viděl mu bylo jasné, že Srdcový, s nímž sdílí moc, mu nepomůže, neboť nepůjde proti přání byť pouhé Sedmy jeho rodu...

***

Směna skončila a George měl chvíli klidu. Na promenádě nestrávil příliš času. Tvrdil že je unavený, což byla pravda, ale jeho důvod pro návrat do kajuty byl v pravdě trochu jiný.

George Tarance se nikdy se nezajímal o vězně, které převáželi. Neměl pro to žádný důvod. Stál na té správné straně mříží a to mu vyhovovalo. Byla to práce jako každá jiná, i když vyžadovala jisté nároky na fyzičku, zdravý a psychiku. Občas, tu a tam, ukořistil nějakou trofej, jako dneska karty Paulla Grahama, a to pak prodal na černém trhu. Poctivej člověk si musí nějak přivydělat, ne?, říkával. Ostatně, oni už to potřebovat nebudou..., další z jeho oblíbených frází na toto téma.

Pohodlně se usadil do svého standardního křesla Ryuy-1.5 a otevřel dřevěnou krabičku. Dva balíčky po dvaapadesáti kartách čekaly jen na vyjmutí. Sáhl po tom nalevo. Byla to ta polovina, kterou sesbíral ze země po špatném zacházení předchozího majitele. Pravá půle zůstala nedotčená. Karty byly staré, na pohled i pohmat. Při míře zašlosti připadalo Georgevi divné, že se nelepí jedna k druhé, ale ne že by si stěžoval. Alespoň je mohl snáze všechny srovnat.

Aniž by je nějak zvlášť zkoumal začal je rozdělovat do komínků, podle čísel a znaků. Dvojky na dvojky, trojky na trojky a tak dále, až mu na stole leželo patnáct hromádek. Devět po čtyřech kartách, to byla čísla. Jedna hromádka se všemi čtyřmi jacky, další s králi. Žolíci byli dva, jak měli být. Jen hromádka dam skýtala pouze jedinou královnu a to byla piková. A pak na poslední hromádce ležely dvě prázdné karty.

Georgeovi to přišlo zvláštní. Ačkoliv při zacházení, které příslušný vězeň ukázal, se tomu nemohl zase tak moc divit. Seskládal karty popořadě, jaké měly v balíčku zaujímat a zarazil se u poslední dámy.

Piková dáma, zobrazená jako královna ve vznešených černých šatech, se zlatým lemováním a znakem černého pikového listu všude v lemu, tmavými vlasy a zlatou korunou s pikovým znakem, byla vyobrazena na pozadí krásného paláce s hloubavým pohledem, otočeným kamsi doleva.

„Kampak se díváš, královno? A pročpak jsi asi jediná, co?" zeptal s tiše, spíše sám s sebe než královny Pikového rodu. Přesto však nemohl popřít, že ho skutečně zajímá, co se s kartami stalo. Už jen pro to, že kdyby byly všechny prodávaly by se snáz...

***

Pikový žolík ustrnul v půli pohybu.

Piková Dáma vstala prudce ze svého trůnu.

V nejvyšší věží zazněl zvon.

Bim-bam...

Všichni se zastavili a pohlédli jejím směrem.

Bim-bam...

Hosté se utišili.

Pikový a Křížový Žolík po sobě vrhli poslední pohled. Oba věděli, že právě někdo volá poslední z Dam...

Bim-bam...

A Královna Pikového rodu prošla skrze trůn do světa smrtelníků...

Autor: Jackie Decker Vydáno: 5.3.2010 11:05 Přečteno: 109x Hodnocení: neohodnoceno

Vaše hodnocení: 1 2 3 4 5

Formát pro tisk