2.kapitola

Po zvláštní nehodě musel jít Paull podat hlášení, když to jeho kolega Glen jako obvykle odmítl. Jenže seržant, jejich velící důstojník, se chová podivně. copak musí býtr všechno úprávě dneska naruby? A proč vlastně? Co se tu vlastně děje?

Hlášení

Seděl ve své kajutě. Směna už mu skončila a on měl čas až do další osmihodinové směny zítřejšího rána. Pro každého zde bylo ráno a večer někdy jindy, protože ve vesmíru neexistovaly dny ani noci. Intenzita osvětlení se sice s předpokládanou nocí měnila na slabší odstín, přesto však zůstávalo světlo dost velké, aby při něm mohli lidé vykonávat svou práci. Proto zde čas tak trochu ztrácel svůj pravý rozměr.

Paull ale nad časem zrovna nepřemýšlel. Seděl před zrcadlem a hleděl na svou oholenou hlavu i tvář jako v transu.

***

„Opravář Paull Graham, identifikační číslo jedna, čtyři, osm, lomeno, dva, nula, osm, pět, šest, dva, lomeno, hvězdička, pracovní tým číslo čtyři, přišel na váš rozkaz, seržante," zahlásil mladý kadet seržantovi, velícímu důstojníkovi celému segmentu opravářů, když společně s Paullem přišli do jeho pracovny.

Důstojník se otočil zády k oknu, z něhož vyhlížel, a pohledem sjel oba příchozí.

„V pořádku, kadete, můžete jít," řekl a mladík poslušně odešel. Paulla už zlost na Glena opustila. Ne úplně, ale přeci jen už nebyl celý rudý vzteky, jako když podstupoval preventivní kůru proti ozáření. Stál vzpřímeně se zamyšleným výrazem ve tváři a čekal, až ho velitel vyzve, aby podal hlášení o nehodě.

„Posaďte se, pane Grahame," vyzval jej seržant. To nebylo obvyklé a Paull na něj nechápavě vytřeštil oči.

„No prosím," ukázal seržant na židli u svého stolu, proti křeslu, kde sedával sám. Paull se na svého šéfa podezřívavě zadíval a posadil se. Seděl však jako na trní. Židle nebyla nepohodlná, ale on si připadal, jako by se ocitl u nějakého strašlivého výslechu, hodného dvacátého století...

„Předpokládám, že jste mi přišel podat hlášení o nehodě plasmového vedení z dnešního dne, že?" zeptal se seržant jakoby nic, přičemž se zahleděl na monitor, který byl součástí desky jeho stolu, ale co na něm bylo psáno, mohl vidět jen sám velící, neboť z jakéhokoliv jiného úhlu byla obrazovka nečitelná. Paull se ani nesnažil zahlédnout, co tam stálo. Ruce v klíně třel nervózně o sebe, ani nevěděl proč přesně. Připadalo mu to celé podivné. Glenova pauza na kafe, i když byl vždycky nespolehlivý, ta nehoda, i když čas od času se něco zkrátka porouchá, kdyby tomu tak nebylo, nemuseli bychom tu být, seržantovo chování, ačkoliv to třeba nic neznamená a já už jen začínám být paranoidní.

„Ano pane," řekl jen. Ani náznakem na sobě nedal znát svou nejistotu. Velitel si dal ruce za hlavu, která byla tak jako u většiny lidí lysá jako koleno. To kvůli parazitům, kteří se nejraději zdržovali v lidském porostu, vlasech a chlupech.

„Dobrá tedy, začněte...," vyzval jej nakonec. Paull cítil, jak mu hladina adrenalinu v těle pomalu stoupá. Čekal, že přijde, seržant se ho zeptá, co se to proboha zase stalo, a on mu vše poví, ale takhle to bylo jiné. Necítil se být ve své kůži. Za každým seržantovým pohybem tušil lest, i když pro to neměl žádný hmatatelný důvod. Nic to není..., opakoval si znovu, když začal vyprávět: „V deset nula nula strojovna ohlásila kolísání energie a únik plasmy v oblasti vyrovnávacích a manévrovacích motorů lodi. Příčinou toho bylo přetržení vysokonapěťového plasmového vedení v servisním tunelu číslo čtyřicet dva. Nebezpečí zkratu dočasně zažehnáno v deset nula nula třicet pět přidržením obou konců kabelu v původní pozici. Nehoda zcela odstraněna v deset jedenáct dvacet tři aplikováním nové izolace na poškozený kabel."

Velitel ho poslouchal, ale nezdálo se, že by byl s tímto hlášením zcela spokojen. Když byl Paull u konce, jen nad tím mávl rukou.

„Tohle všechno vím," ohradil se, „chci slyšet váš subjektivní posudek dané věci." To už Paull opět cítil, že něco není v pořádku. Vždycky ho učili, že hlášení o nehodě mají být přesná, stručná a věcná, a toho se držel, ale teď to bylo jiné. Byl tázán na své pocity. Své osobní myšlenky ohledně té nehody.

„Subjektivní pane?" tázal se, jen aby se ujistil, že správně slyšel, ale vlastně chtěl jen oddálit vlastní odpověď. Sám netušil, co by měl říct.

„Ano, chci vědět, co si o tom, co se stalo, myslíte vy! Vy osobně..." Velitel se tvářil přísně a ruce, které měl do teď za hlavou, opět položil na stůl dlaněmi na sobě.

„Nerozumím, pane..." vypravil ze sebe nerozhodně Paull. Dlaně měl promočené potem.

To už seržanta dopálilo. „Tak nevíte! Předpokládám, že máte nějaké rozumné vysvětlení, proč bylo nebezpečí zkratu zažehnáno v deset nula nula třicet pět a k opravě došlo až v deset jedenáct dvacet tři!" Paulla polil studený pot i na čele. Nemohl jen tak nadřízenému říct, že desetiminutovou prodlevu zařídil Glen tím, že si někde dával kafe. Bylo naprosto jasné, že se všemi průšvihy, které si Glen Morris už stihl nadělat jinde, by ho tohle stálo práci. Jo, neměl ho rád, ráno úplně šílel, ale teď to bylo jiné. Cítil by se jako zrádce, kdyby ho teď shodil...

„Ne, pane." Bylo vše, co mohl říct. Tím také jejich rozprava skončila. Seržant vstal a otočil se zpět k oknu. Pro Paulla Grahama to byl jasný signál, že by měl odejít. Sotva se však automatické dveře otevřely, seržant ještě jednou na technika promluvil: „Jakmile přistaneme v doku na oběžné dráze, očekávám, že se podrobíte vyšetřovací komisi, která bude celý incident přezkoumávat."

Na to už Paull nic neřekl a chvatně odkráčel...

***

Vyšetřovací komise? Na co? Na nehodu? Kvůli deseti minutám? Tak tohle Glen přehnal! Napadlo jej, že si to s ním bude muset večer vyříkat při partičce pokeru, ale pak to vzdal. Věděl, že Glen by si z toho nic nedělal. Poprvé zalitoval, že neřekl seržantovi, jak to bylo.

Vstal z postele, odkud hleděl na zrcadlo, v němž se zračila jeho tvář, a začal bezcílně přecházet po místnosti. Znovu a znovu se probíral vším, co se dnes stalo.

Glen byl bůhví kde, když se to stalo. Pauza už skončila a já se vrátil do tunelů, abych měl všude blízko. Pak přišlo hlášení ze strojovny a já byl jek kousek odtamtud, něco jsem zaslechl a ihned se vydal na místo. Viděl jsem kabel a přiběhl k němu. Chytil jsme ho tak, aby nedošlo k přerušení vedení a přikázal počítači, aby informoval Glena Morrise o havárii v servisním tunelu číslo čtyřicet dva. Ten přišel až po deseti minutách a spravil ho izolací. Při havárii takového rozsahu bývá zvykem odstavit daný úsek, ale tentokrát se to nestalo. Proč? Seržant se evidentně snažil o to abych, Glena shodil. Teď to bude vyšetřovat komise. Proč ale? Co o tom mohl vědět? To nedává smysl... Skutečně mu to tak přidalo. Beze smyslu... Spousta záhad, ale žádný klíč k nim. Rozhodl se, že se pokusí něco nenápadně vyzvědět při pokeru, dnes večer.

Autor: Jackie Decker Vydáno: 6.1.2010 19:52 Přečteno: 110x Hodnocení: neohodnoceno

Vaše hodnocení: 1 2 3 4 5

Formát pro tisk