8.kapitola

Carl Migennes zemřel. Byl Zabit. Jak se Paull zachová?

Poslední vzdor

Carl ležel u ústí šachty, která končila nedaleko dveří strojovny. Bezvládné tělo z něhož vyprchal život, již před několika minutami, po které Paull přemýšlel a čekal nad šachtou D-12. Jedna ruka v posmrtné strnulosti svírala náramkové hodinky s časem, který na displayi stále naskakoval. Nestačil je ani vypnout... Nikde ani kapka krve, přesto nebylo pochyb o tom, že byl zabit.

Paull hleděl na zesinalou tvář svého společníka, přítele, a jen velmi pomalu se drala skutečnost o Carlově smrti až k jeho vědomí, které bylo zahlceno tlukoucím srdcem. Pohled mu sklouzl k hodinkám, které neustále měřily co již mělo být dávno zastaveno. Samotnému mu cesta sem nezabrala více než minutu od místa, kde dotyčný zahodil inkriminované předměty a to se musel na křižovatce rozhlížet, kolik by tedy zabrala cesta někomu, kdo věděl kam jde? Sabotér si místo svého působiště jistě prohlédl předem... Posadil se. Kroutil hlavou ze strany na stranu a zvolnil svůj dech. Hlava se mu zatočila, všechno se zdálo zbytečné, všechno marné a ještě k tomu nic nezjistil...

Náhle se světlo změnilo. Jasná bodavá rudá záře ho na okamžik oslepila. Kruci... Všude kolem zavládlo červené blikavé světlo.

Věděl, že musí pryč. Ještě mu nestačilo úplně dojít, že právě ztratil přítele a nejspíše svou vlastní vinou, když byl poplach spuštěn. Červené světlo znamenalo poplach nejvyššího stupně. Nemusel poslouchat hlas ozývající se palubou, o vetřelci ve ventilaci na podlaží kde se právě nalézal. Věděl jediné, že musí zmizet.

Vykopnul mřížku a vyskočil z šachty ven na chodbu. Mřížka kovově zaduněla a způsobila neúměrně hluku. Ohlédl se ke dveřím strojovny, které se právě zabezpečily. Pochopitelně strojovna byla na lodi strategickým postem, který kdyby ovládl nějaký šílenec, by to mohlo zcela ochromit veškerý provoz lodi. Ještě jednou se otočil ke Carlovi, vzal mu z ruky hodinky a na kus folie, kterou vždycky nosil v kapse, otiskl jeho palec. Chtěl se dostat do jeho skříňky, pomocí otisku na folii ji otevřít a získat tak nástroje, které někdo hodil do šachty. Vzpomněl si na Glena a jeho pozvání večer k němu a ačkoliv o tom původně uvažoval skepticky či dokonce vůbec, teď tam hodlal zajít. Potřeboval klid. Doufal, že když tam poběží normálními chodbami, že ho sice budou hledat v šachtách, ale on bude mít dost času doběhnout až do Glenovi a Denyho kajuty. Nebyl to dobrý plán a každý logicky myslící člověk, který by se nad jeho chováním zamyslel by dospěl k závěru, že muselo být výsledkem nějaké psychózy či nepodloženou reakcí na kritickou situaci v níž se ocitl. Což vlastně byla pravda. Paull nepřemýšlel nad tím co dělá. Ne natolik do důsledků, aby mu došlo, že co dělá je nesmysl...

Rozběhl se chodbou pryč. Tak rychle jako teď ještě nikdy neběžel. Všechno se mu slévalo. Neměl čas na myšlenky a ty zůstávaly rozmazané, stejně jako chodby a jednotlivé terminály vnich, kolem kterých probíhal. Jako by už byl jen krůček od pochopení a přeci kdykoliv ten krok udělal jako by se vůbec nepohnul z místa.

Běžel. Na rozcestí zahnul vlevo. Pokolikáté už? Za sebou slyšel dusot. Výtah... Zaběhl dovnitř. Výtah byl zablokován. Servisní průlez už ale dávno nebyl na svém místě. Oddělil se protože nebyl zajištěný. Vyšplhal se do výtahové šachty. Ještě před nedlouhou chvílí tu zažil nepěknou příhodu, ale teď na tom nezáleželo. Nezbylo mu než se spolehnout na to, že poplach zatím trvá jen na patře se strojovnou.

Lezl rychle po žebříku stoupajíc vzhůru. Dýchal jako čtyři běžci na maratónu, ale zdálo se to zbytečné. Pořád byl příliš pomalý...

Vylezl sotva o dvě podlaží výše a už ho z výtahu pod ním zaměřilo světlo několika svítilen. Kruci...

„Stůjte!"

„Máme ho!"

Dlaně se mu příliš potily. Div neuklouzl jak se lekl. Mířili na něj zbraněmi a on dveře do patra ještě ani nestihl otevřít. Zelené světlo v šachtě teď bylo stejně rudé jako předtím na patře se strojovnou. Dech se mu téměř zastavil.

Dveře se otevřely, ale pohled na chodbu za nimi mu neskýtal žádnou naději na útěk. Několik vojáků z ochranky a dva androidi s lasery na něho mířili svými zbraněmi...

Autor: Jackie Decker Vydáno: 7.1.2010 13:28 Přečteno: 117x Hodnocení: neohodnoceno

Vaše hodnocení: 1 2 3 4 5

Formát pro tisk