Dračí doupě

Od zhruba šesti let hraju fantasy hru na hrdniny zvanou Dračí doupě. Tato hra mi otevřela dveře k fantasy a dodne ji hraju. Je to jako moje droga a něco bez čeho bych asi nemohla žít. Taky je to jistá forma lásky. Lásky k fantazii...

PS: Já vím že to po poetické stránce není nic moc, ale vystihuje to mé pocity z té hry a při ní...

Na kostkách s deseti stěnami
stojí celý širý svět,
v nespočtu obměn zakreslen
na papír z čtverečků - kostiček.

Tužka co kreslila,
jméno má fantazie,
bez hranic a vábivá,
kroky času vede.

A ten čas jsou hodiny,
do srdce tepané.
Písek v nich stříbrný,
sype se i nesype.

Hrdinové z nicoty
v tom srdci žijí, stárnou, umírají...
Zbydou jen šlápoty,
které na svých cestách zanechají.

A ty stopy nakonec vítr prachem skryje,
světy jak sešity stárnou.
Na duši zbudou jenom stryje,
v osamnění po dalších prahnout.

Autor: Jackie Decker Vydáno: 2.4.2010 20:27 Přečteno: 178x Hodnocení: 1 (hodnoceno 1x)

Vaše hodnocení: 1 2 3 4 5

Formát pro tisk