Panenka

Momentálně se mi nedaří příliš psát další kapitolu k Dračí stezce. Mám asi dvě stránky a dál se nemůžu dopsat, tak jsem se rozhodla splácnout alespoň jednu takovou veršovánku.

Doufám že neprozradí mnoho z mých úmyslů, je to tedy čistě básnička, zpívat by se to asi nedalo, ale snad to nevadí. Básnička o Karol a hlavně o panence Karol z mé povídky. Prostě takový malý brak, ale mylsím že to má něco do sebe, taky senad sebude líbit...

Na poličce
panenka bledá.
Prach na ni sedá,
bez milence... Jako nahá.

Stále, zas a znova,
tančí stejný tanec pohledů a slov.
A ten tanec je touha
němá. Nepohne se o jediný krok.

Daleko či blízko,
panenka je svému cíly.
Nepozná dobrý úmysl ni dílo,
sama v této kratochvíli.

Dětské ruce,
dlaně tajných snů,
nevyřčených přece,
zahnaných do koutů.

Objímají,
nedotknou se.
Zachvívají,
pustí k řece.

Pustí k vodě,
nesplněných slibů,
Černé řece,
Všech pohanů.

Panenka roní slzy, krvavé.
V porcelán ztvrdne křehké srdce její.
Sny jsou provazy řezavé,
Panenky, bez nadějí...

Autor: Jackie Decker Vydáno: 19.5.2010 11:05 Přečteno: 147x Hodnocení: neohodnoceno

Vaše hodnocení: 1 2 3 4 5

Formát pro tisk