Poslední cesta duše

Další básnička ka Aldormě.

Arthur Elat zemřel. V Době změn Eillen srdceryvně popsala jeho pohřební obřad. Jaká však byla poslední cesta jeho duše? Jaká slova a obrazy v mysli měl? Na koho nezapomněl?

Hájem stromů zvaným les,
kroky mé klestí si čas.
Listy keřů snažím se mést,
bych získal zpět vás.

Poslední je cesta má,
kde duše je trhaná
na řádcích knihy vepsaná,
z posledních sil pátrá...

Větev jako prak.
A v jejím třmeni Frederikův úsměv.
Velký kůl a kat.
Krev, dýka, zděšení a v horkém srdci spěch...

Šachový král z černého kraje,
bílého poráží zas a zas.
V duši tvé, můj Sebastiane,
Kam vkročit nesměl nikdo z nás....

Dva cůpky rudé,
z nichž jeden ustřihnout bylo mým přáním,
patřily tobě,
má královno, Anatolo, hvězdo zlatá, jitřní...

Ticho a klid zdobilo tvé líce.
Mlčení, dětská radost a soucítění...
Krásné jest jméno Lucie,
žel drakům v tichém podřízení.

I pro tebe našel jsem pár zapomenutých slov,
Caointiorn, vyvolená, přítelkyně hrdá...
Mezi cizími úděl tvůj, proroctví, skrývalo bol.
Hvězdou bys byla věčnou, to bych ti přál...

Moudrost prý se stářím přichází,
však bez mládí nebyla by ničím.
To v tvých očích se snoubí,
Bheirgu, příteli můj v těžkých chvílích.

Voda již ze skal šumí
já našel jsem vás
v jejím proudění,
přátelství krás.

Já došel na konec své cesty,
poslední vzkaz patří tobě, Alexi,
Miluji tě, já selhal, a ne ty.
Neopouštím tě, ve tvém srdci žiji přeci...

Oheň už cítím.
Hladí mou duši píseň dávná.
Jen o vás sním...
Odpusťte mi, že zapomněl jsem slova...

Autor: Jackie Decker Vydáno: 26.6.2010 22:22 Přečteno: 118x Hodnocení: neohodnoceno

Vaše hodnocení: 1 2 3 4 5

Formát pro tisk