Zdroj: http://jackiedecker.radynet.org/system/install/18.kapitola.a215.html • Vydáno: 5.3.2010 11:05 • Autor: Jackie Decker
Další kapitola k Pikové dámě.
Ceremoniál předání vlády začíná. Získá Pikový Žolík kýženou odpověď? A jak s Kartami naloží George Tarance?
Omlouvám se že mi to trvalo tak dlouho, ale dala jsem si záležet tak snad nebude mít nikdo nic proti mému zpracování... :)
Karetní ples
Křížový Král povstal a všichni se utišili.
„Vítejte, zástupci jednotlivých rodů i Vy, kteří s námi sdílíte
tento svět. Vítejte..." Králův hlas se nesl a zazněl v srdcích všech, kteří
přišli. Srdcích, která všechna cítila úzkost, jež jejich svět nyní svírala ve
svém obětí.
Křížový a Pikový Žolík na sebe hleděli, jeden s triumfem a druhý
s hrozivým poznáním a výzvou v očích.
Čtyři Esa, nejmoudřejší z každého rodu, předstoupila do středu
sálu postavivší se naproti králům svého rodu. Srdcové Eso, starý muž
v rudém rouchu se zlatými obrysy srdcí, Kárové Eso, krásná žena
s dlouhými černými vlasy až k pasu a pláštěm v Károvém znaku,
Křížové Eso, malé děvče blond vlasů s výsostným znakem Křížů na čele jako
značkou a Pikové Eso, starý muž s dlouhými vousy v dlouhém hábitu,
z drobných Pikových listů.
Pikový Kluk stísněně polkl...
Ostatní králové povstali a s nimi i všichni hosté včetně Kluků.
Všichni, kromě Pikové Dámy, neboť Dámám patřilo právo zůstat při ceremoniálu
sedět.
A pak promluvila Esa...
Srdcové Eso: „Vždy jednou za tisíc let..."
Kárové Eso: „Scházíme se zde, abychom vzdali hold..."
Křížové Eso: „Vládnoucímu králi a uctili jeho rod..."
Pikové Eso: „A předali vládu dalšímu Králi."
Všechna Esa: „Předstup tedy Králi Králů!"
A Křížový král vystoupil z řady, sešel ze schůdků kolem princů a
poklekl před všechna Esa s nejvyšší pokorou jaké byl schopen.
Sklopil tvář k zemi...
***
Transportní loď NOSTRADAMUS
vstoupila do hvězdného prostoru planety Mars a proletěla první senzorickou
branou kolem rudé planety.
Na palubě se rozzářilo žluté
světlo a palubní počítač zahájil první přistávací fázi: Probouzení posádky.
***
„Já, Král Křížového rodu, předstupuji před Vás, nejmoudřejší ze všech
rodů, bych vyslyšel váš ortel." Krátce
se odmlčel. „Po tisíc let jsem vládl jako Král králů našemu světu a vládl jsem
tak moudře jak jen bylo možné. Nyní jsem zde abych přijal chválu za úspěchy i kárání
a trest za svá pochybení." Slova Křížového krále naplnila síň svou ozvěnou a
nikdo nepromluvil dokud i poslední stopa jeho hlasu nezmizela.
Jako první předstoupilo Eso srdcové a položilo mu svou ruku na temeno
hlavy.
„Za dobu tvé vlády, Králi králů, se dařilo slušně našim lidem. Leč se
tobě jako tvým předchůdcům nezdařilo vrátit rovnováhu Balíčku zpět jak má být,
vládl jsi moudře a spravedlivě. Díky srdcového rodu ti patří hlavně za to, že
jsi umožnil, aby byl Károvému Žolíkovi, Kaithlin, dán nový život ve světě
smrtelníků." S těmi slovy Srdcové Eso ustoupilo, aby na jeho místo přišlo
Eso Kárové. Hedvábná ruka překrásné bledé ženy, se dotkla temene královy hlavy
a Eso promluvilo vzdáleným moudrým hlasem všech Es: „Dovolil jsi Károvému
králi, aby zabránil tragédii a přijal oběť Křížové Dámy, jak praví
spravedlnost. Za to ti patří díky, rodu
Kárového."
Navzdory dosavadnímu pořadí po Károvém Esu přistoupilo nyní, Eso
Pikové. Eso náležící k vládnoucímu rodu mělo přijít na řadu až jako
poslední. Starý muž se tedy dotkl králova temene tak jako jeho předchůdci a
tiše, leč zvučně pronesl i on svůj soud: „Vy, Králové, jste známí tím, že
zasahujete jedině tehdy, není-li jiného zbytí, nebo jste-li povoláni. Pikový
rod nesouhlasí s takovým postojem k vládnutí. Přesto posuzujeme tvou
vládu za moudrou a spravedlivou. Káráme tě, že nehledal jsi skrytá znamení a
nedával pozor při konci svého vládnoucí období, leč chválíme za správná
rozhodnutí ohledně Kaithlin a zastání se Dámy tvého rodu."
Když Pikové Eso ustoupilo, teprve ke Křížovému králi přistoupila malá
dívenka, Eso Křížové.
„Esa nejsou soudci, nepřísluší nám vynášet rozsudky a určovat tresty.
Vše co bylo řečeno bylo pravdivé a při vší společné moudrosti, s tím souhlasím."
Děvčátko opět ustoupilo. Slova vědoucího dítěte se ještě chvíli vznášela jako
opar ve vzduchu, než utichla a ponechala prostor dalšímu dění.
„Povstaň Křížový Králi!" Vyzvala jej všechna Esa unisono a Král
poslechl.
***
S tichým lupnutím se skleněný
příkrov nad postelí desátníka Tarance zvedl a vystoupal ke stropu. George
otevřel oči. Cítil se hrozně. Každé probuzení po kriospánku byť několikadenním
bylo hrozné. Měl pocit že necítí celé tělo a byť byl odpočatý čekala ho
dvacetiminutová rozcvička všechny svalů aby byl vůbec schopen vstát, obléci se
a vyrazit do práce. To že byl probuzen znamenalo jediné. Jsme u Marsu...
***
Křížový Král poodstoupil stranou a Esa se postavila každé do jednoho
rohu Karetního symbolu umně z dlaždic vyobrazeného na podlaze Obřadního
sálu.
Do mysli všech vstoupilo napětí.
Jediná - poslední - Dáma povstala aby zapěla píseň Dam.
„Ty karto nejvyšší, karto první..."
Vykročila za schodů směrem k Esům, z malé kabelky na zlatém
řetízku vyňala balíček karet.
„Tebe mi voláme, před tebou skláníme se."
Všichni hosté poklekli a sklonily své tváře k zemi.
Ve hbitých dlouhých prstech něžných ruček zavířily karty. Dáma je
míchala mistrněji než největší z karbaníků světa lidí.
„Ty karto jediná posvátnou buď zemí."
Pomalu obešla celý karetní symbol až se zastavila u Pikového Esa.
„My tvoje děti, teď voláme tě."
S posledním výdechem pak Dáma předala svůj balíček, již zamíchaný,
Esu svého rodu.
Kdysi, když ještě světu karet vládly po boku Králů i všechny čtyři
Dámy, zpívaly při tomto obřadu svou píseň společně. Tehdy každá z nich
měla svůj karetní balíček, který míchala a na konci předala Esu svého rodu. Esa
pak nechala balíčky kolovat v kruhu, tak aby se každé z nich dotklo všech.
A pak když kruh byl završen, každé sejmulo z povrchu jednu kartu a tu
vhodilo do středu hvězdy vyobrazené na kartě v jejíž rozích Esa stála.
Středová karta z dlaždic pak ukázala symbol rodu, který bude vládnout
nyní.
Jenže teď už zbývala jediná Dáma a tedy v kruhu Es putoval jediný
balíček. Všechna Esa se jej dotkla až skončil v rukou dívky s Křížem
na čele. Maličká blondýnka sejmula nejvyšší kartu a nechala balíček kolovat
znovu aby každé z Es mělo jednu kartu. Teprve poté byl rituál završen
vhozením karet, které se vytratily v černočerných hlubinách magického
znaku rubové hvězdy.
Esa sklonila hlavu vyčkávajíc ortelu vyšší moci.
***
Desátníkův nyní již probuzený
pohled padl na dřevěnou krabičku v úchytech na stole. Na okamžik měl pocit
že z jejích dřevěných útrob vychází záře, ale pak mrknul a prvotní dojem
byl pryč.
Dveře jeho kajuty se otevřely
s charakteristickým šoupavým zvukem.
„Jdeš Georgei, nebo ještě
chrápeš?" Zeptal se ho s úsměvem kolega Hans, který spolu s dalšími členy
ochranky procházel kolem jeho kajuty. „Pošleme ten póvl na planetu a pak si
dáme voraz na stanici, co řikáš?"
Zcela automaticky přikývl.
***
Karta Moci se rozzářila.
Trvalo dlouho než vyřkla svůj soud a dokud se její záře linula síní,
nikdo nepromluvil ani nevydal sebe tišší zvuk.
Pikový kluk to celé sledoval, ale svou myslí a srdcem byl vzdálen tomu
místo. Cítil jak je netrpělivý s nevyřčeným přáním aby už měl dnešní večer
ceremoniál za sebou. Přál si aby jej Paull Graham zavolal pro radu, i když
věděl, že je to nemožné, protože Balíček byl nyní v držení jiného
smrtelníka.
Povzdechl si dokud nikdo nemohl spatřit, že maska vznešenosti
z jeho tváře zmizela.
Záře se vytratila a odkryla tak symbol nového vládnoucího rodu.
Károvou minci...
***
Transportní loď NOSTRADAMUS vstoupila
na oběžnou dráhu kolem Marsu. Oba piloti v kabině konaly přípravy pro
přistání v docích orbitální stanice.
„Transportní loď Nostradamus číslo
transportu: třicet dva tisíc šest set padesát čtyři lomeno hvězdička osmdesát
osm žádá o povolení k přistání." Nadiktoval monotónním hlasem první pilot.
Pilot číslo dvě kontroloval
všechny přístroje, hlášení senzorů a zdravotní stav posádky a vězňů.
„Transporte číslo: třicet dva
tisíc šest set padesát čtyři lomeno hvězdička osmdesát osm, potvrzujeme příjem.
Žádáme o zaslání ověřovacích kódů." Ozvalo se z reproduktoru na palubní
desce.
1. pilot: „Nostradamus,
potvrzujeme přijetí žádosti a zasíláme kódy k ověření."
2. pilot: „Všechny přístroje
funkční, kapitáne, jsme připraveni k fázi tři."
„Transporte číslo: třicet dva
tisíc šest set padesát čtyři lomeno hvězdička osmdesát osm, přistání povoleno,
dok osm. Vítejte, kapitáne."
1. pilot: „Děkujeme věži a
potvrzujeme: přistání dok osm." Odmlčel se a vypnul vysílací spojení se
stanicí. „Zahajte fázi tři." Rozkázal svému druhovi v kabině.
2. pilot: „Rozkaz, kapitáne,
zahajuji fázi tři."
Na palubách se rozsvítilo žluté
varovné světlo, oznamující posádce aby se všichni připravili na přistání.
***
Sálem to zašumělo, když všichni přítomní pozvedli zrak
k rozhodnutí, Karty Moci. Králové se podívali jeden na druhého
v němém úžasu.
Pikový Žolík nespouštěl pohled z Křížového, zatímco se jeho sok
ohlédl po Károvém, který se na znak svého rodu díval se zvláštním uspokojením a
hloubkou v očích.
„Předstup Kárový Králi." Pronesla Esa a Král rodu Kárového povstal.
Piková Dáma se vrátila ke svému trůnu a všichni, i Kluci na schodech, povstali
aby vzdali čest novému Králi králů.
Kárový Král se zastavil ve středu hvězdy a poklekl.
Esa, tak jako v případě Krále Křížového, po jednom přistoupila,
aby pronesla svá požehnání...
Eso Srdcové: „Kárový Králi, Králi králů," odmlčelo se. „tys vybrán bys
provedl náš svět a náš lid útrapami světa lidí. V tento nelehký čas se
k tobě upírají naděje nás všech. Kéž je tvá vláda moudrá a sobectví tvého
rodu nezvítězí nad úsudkem vladaře." Starý muž ustoupil.
Eso Křížové: „Králi králů, přání rodu Srdcového patří ti a zní, všechno
ať daří se ti a každé rozhodnutí tvé jest moudré." Děvčátko se pousmálo,
pohodilo dlouhými plavými vlásky a vrátilo se do svého rohu středové karty.
Eso Pikové: „Moudrost přáli ti jiní. Nyní přijmi přání rodu Pikového.
Přání chladné mysli a trpělivosti, tolik důležité pro řešení nelehkých situací,
které přinesou příští dny. Vždy na paměti měj, že co stalo jest minulosti, ale
co se stane, je jen na nás..." Starý muž ustoupil, aby mohla přistoupit krásná
paní.
Eso Kárové: „Náš rod v osudovou chvíli předstupuje, aby vládl.
Nechť uvážlivý jsi a pečlivý, abys hanbě nevystavil náš rod a zkáze svět,
kterýž je nejen naším domovem." Žena se sklonila až jí vlasy zahalily tvář a
políbila Krále králů na čelo.
Naposledy stanuli pak Král Křížový a Kárový proti sobě, aby podáním
ruky stvrdili předání vlády a pak už všichni v síni, kromě Es, před Károvým králem poklekli aby mu vzdali
hold.
Pikový kluk se zahleděl z oken na zešedlé nebe. Husté těžké mraky
se stahovaly kolem sídla stejně jako v jeho srdci. Sklonil tvář jak se
slušelo.
„Já, Král rodu Kárového, děkuji
za důvěru a moudré rady. Přísahám, že budu vládnout se ctí a vší moudrostí,
která mi byla dána."
Esa přikývla: „Přijímáme tvůj slib, Králi králů." A přešla tlumeným
krokem síň na svá místa u jedné ze zdí v malém výklenku, kde se splynula
s Kartami, opřenými tam o zeď.
Ples mohl začít...
***
Na palubě transportu panoval čilý
ruch. Každý zde měl svou úlohu a úkol, který mu byl dán, u něhož se očekávalo
bezchybné splnění. Někteří měli na starost samotný přistávací manévr, další
kontrolu systémů po upoutání lodi v doku, pak odpoutání lůžek vězňů, jiní
jejich převoz na palubu orbitální stanice DANTE-01...
George a Hans měli se skupinou
dalších pěti mužů předat vězně místní ochrance, pak překontrolovat zda jsou
vězni všichni, případně osvětlit nejasnosti proč vězeň číslo TO a TO není na
palubě transportu. Čekala je několika hodinová dřina plná rozhovorů s místním
seržantem a dohlížení na převoz. Jejich práce měla skončit až tehdy, kdy budou
vězni odesláni na povrch planety v malé raketce...
***
Kárový král vystoupil po schodech, kde se ostatní Králové již usadili,
tak jako se všichni ostatní též vrátili na svá místa včetně Pikové Dámy, která
měla svůj balíček opět kompletní.
Otočil se tak prudce až mu dlouhý královský plášť zašustěl kolem
kotníků a třikrát o sebe pleskl dlaněmi.
„Nechť započne ples."
Usadil se.
Orchestr v rohu u zdi se vstupní branou, spustil rytmickou, i když
pomalou, melodii a na v sále se počaly formovat první páry.
Pikový Žolík se znovu zadíval na Křížového a ten mu pohled šibalsky opětoval,
načež vykročil aby vyzval někoho k tanci.
Co teď? Co mám teď dělat? Pohlédl na temeno své Dámy a znovu mu
v mysli zazněla slova Pikového Esa. „Musíš
dostát úloze rytíře své Dámy." Jenže jak, to už se nedozvěděl.
On nesmí zasahovat! To byl přece
jeho trest! Nesmí už víc opustit Balíček, přišel o svou moc...!, nechápal, že by mohl Křížový udělat něco
takového, přes přísný zákaz Rady Králů. Přes
to se to zdá se stalo. I když jen v rámci snů... Tak co jsi udělal, co?,
dychtivě toužil po poznání.
Přešel za trůn svého Krále a sklonil se k němu blíže.
„Můj pane, směl bych vás o něco požádat?"
„Oč, je nutné právě nyní žádat?" Král se ptal věcně a stroze.
„Dovoluji si Vás žádat, zda byste vyzval naši Dámu k tanci."
Stejně Žolík odpověděl.
„Chceš si zatančit, že to žádáš?"
„Je to nezbytné." Žolík vrhl pohled po Křížovém, který právě vyzval
k tanci jakousi mladou tanečnici v karmínových šatech. Král jeho
pohled následoval svým a zamyslel se.
„Budiž... Vyhovím tvému přání, Žolíku." Pikový Král povstal, přešel před
trůn své dámy a uklonil se by ji vyzval k tanci. Jen tehdy, kdy Král
s Dámou tančili, směl opustit místo strážce za jejím trůnem, čehož ihned
využil, jakmile Dáma přijala Královu nabídku. Pro ostatní žolíky, jejichž Dámy
přítomny nebyly, toto omezení neplatilo. Nemohlo, neměly proč stát na stráži.
Přesto však mimo Křížového a Pikového, oba zbývající stáli na svých místech.
Pikový dlouho nepřemýšlel koho vyzve k tanci. Piková Dvojka, stála
nejblíže. Krásná mladá dívka v černých, večerních šatech a havraním brkem
ve vlasech a čelenkou se dvěma pikovými listy, s úklonou přijala jeho
nabídku a vyšla s ním na taneční parket vstříc tónům hudby a pohybům těl.
Křížový si svého soka všiml. Tančil se Srdcovou Sedmou a nic mu
nezáleželo na tom, že plavovláska k němu chová vroucí cit blízký těm
z rodu Srdcového.
Píseň dozněla a oba páry od sebe dělila vzdálenost poloviny parketu. Od
těch, kdož postávali kolem, se ozval potlesk jako uznání všem tanečníkům a pak
kapela spustila další píseň.
Blížili se. Pikový několikrát jasně zahlédl lesk očí Křížového, když se
po něm ohlédl. Dělila je vzdálenost parketu i další tančící dvojice jimž
vévodili Král a Královna rodu Pikového. Když tančívaly všechny čtyři královské
páry, vždy nejkrásněji a nejladněji tančili ti z rodu Srdcového. Jenže nyní zde
nebylo lepších tanečníků než právě Krále a poslední Královny, která zde ještě
zbila. Žádný z Králů nesměl nikdy tančit s nikým jiným než svou
Dámou. Tak velel zákon.
„Co se děje?" zeptala se Pikového, Dvojka jeho rodu.
„Co?" Nechápal. Příliš se soustředil na tanec a Křížového Žolíka.
„Ptala jsem se, co se děje? Vypadáte, že Vás něco trápí a slova Es
napovídala, že konec vlády Křížového rodu, nedopadl zcela dobře." Poznamenala.
Mezi nimi nebylo nic víc než tanec. Tanec, jehož délku měřil Králův úsudek či
únava jejich Dámy.
Povzdechl si.
„Děje se toho mnoho. Více než bych chtěl a mnohem více než by se dít
mělo." Odpověděl popravdě.
„Tady, nebo mezi smrtelníky?" pokračovala Dvojka v otázkách.
„Naše světy jsou vzájemně spjaty." Rozhodl se Žolík pro neutrální
odpověď. Už-už se blížili ke kýženému tanečnímu páru a on se musel soustředit.
Připadalo mu zvláštní, že se Křížový ani nesnaží o to, aby se mu vyhýbal.
Dvojka se chtěla ještě ptát, ale zarazil ji směr Žolíkova pohledu.
Dva taneční páry se na parketu konečně střetly.
„Rád tě vidím, příteli, přesvědčil jsi svého krále aby tančil a umožnil
ti zúčastnit se velkého hemžení?" zeptal se ho Křížový tiše, přesto dost
hlasitě aby to obě jejich partnerky mohly slyšet. Pikového doslova zarazilo,
jak sebevědomě si jeho protějšek počíná. Nad ironií oslovení příteli raději ani
nepřemýšlel.
„Zato, ty nemáš ke svému Králi úcty ani co by se za nehet vešlo, když
okatě využíváš jeho ztráty ke svému prospěchu." Kývl pohledem k Srdcové
sedmě a ta se zarděla.
Křížový se však pousmál. „Dnes je velký den, nemyslíš? Oslava předání
vlády..."
„Nezdálo se mi, že by jsi byl příliš nadšení tím, kdo vládu přebírá."
Skočil mu Pikový do řeči, přitáhl si svou partnerku blíže a otočil se s ní
dokola. Křížový jej napodobil.
„Nepřísluší nám, soudit volbu Karty moci," poznamenal Křížový trošku
přiškrceně.
„To je pravda," přitakal Pikový. „Ostatně některým z nás
nepřísluší víc věcí," dodal.
„Máš na mysli někoho konkrétního?" Křížový poodstoupil ve víru tance od
své partnerky na délku paží aby se k ní vzápětí zpět vrátil. Pikový
s Dvojkou učinili zrovna tak.
„Možná," naznačil.
Křížový se pousmál.
„Nezapomněl jsi na zákaz Rady Králů a svůj trest, že ne?" zeptal se ho
Pikový rádoby ledabyle. Křížový se zatvářil na oko dotčeně. „Cože...? Já...? Kdeže...
Samozřejmě že ne. Vůle Rady Králů mi leží na srdci tak jako dobro našeho rodu."
Našeho rodu..., Pikový Žolík za těmi slovy cítil mnohem
více, než se mohlo zdát. Neřekl našeho
světa, ale našeho rodu...
„Jen Esa vědí, co je pro který rod nejlepší, nemyslíš?"
„To nepopírám... Ovšem Esa jsou zaslepena svou bezmocí a vyšším řádem
našeho světa." Naznačil Křížový, prošel kolem Pikového v tanečních krocích
a převzal jeho partnerku. Pikovému nezbylo než učinit totéž. Srdcová Sedma
hleděla k zemi na špičky jeho bot, ale pro teď to pro Pikového nemělo
význam. Pokud Sedma pocítila lásku ke Křížovému, jeho problém to nebyl. Rozhodně
ne v této chvíli.
„Ostatně pravidla a zákazy se leckdy dají pochopit více způsoby,"
naznačil Křížový znovu. Více způsoby?
Takže to udělal... Udělal to!
Pikový žolík polkl a nechal svou partnerku aby se protočila pod jeho
rukou. „Nesmíš mluvit se smrtelníky."
„Záleží, jak se na to díváš. Ve skutečnosti jsem s ním přeci
nemluvil." Odvětil Křížový a uchopil Pikovou Dvojku kolem pasu. S ním... Takže to byl muž. Paull Graham,
nebo Evan Migennes. Za Evanem by nešel. Ten už s námi má jistou zkušenost.
Prokoukl by jeho řeči...
Paull Graham..., bylo to poznání. Poznání pro něž šel
tančit a nyní ho zasáhlo jako vlna tsunami. Tvář Pikového žolíka se stala
netečnou maskou zatímco jeho oči odrážely zděšené kalkulace k nimž ho
rozhovor s Křížovým dovedl.
„Neměl jsi na to právo!" osočil jej. Hudba dozněla a všechny páry
ohlušil potlesk.
„A ty nemáš právo tančit, pokud tvá Dáma již není v kole."
Poznamenal Křížový s úšklebkem a Pikový se ohlédl. Skutečně. Piková Dáma i
s Králem již odešli z parketu. Poslední pohled tedy věnoval Pikový
Žolík Křížovému, uklonil se Sedmě i Dvojce a hodlal vykročit.
„Rada Králů rozhodne co s tebou!" pohrozil mu ještě.
„Pro svolání Rady Králů musí být dva Žolíci, nezapomeň...", zasmál se
Křížový a políbil Srdcovou Sedmu.
Pikový se od nich odvrátil. Věděl, že v tomhle má Křížový Žolík
pravdu a po tom co nyní viděl mu bylo jasné, že Srdcový, s nímž sdílí moc,
mu nepomůže, neboť nepůjde proti přání byť pouhé Sedmy jeho rodu...
***
Směna skončila a George měl chvíli
klidu. Na promenádě nestrávil příliš času. Tvrdil že je unavený, což byla
pravda, ale jeho důvod pro návrat do kajuty byl v pravdě trochu jiný.
George Tarance se nikdy se
nezajímal o vězně, které převáželi. Neměl pro to žádný důvod. Stál na té
správné straně mříží a to mu vyhovovalo. Byla to práce jako každá jiná, i když
vyžadovala jisté nároky na fyzičku, zdravý a psychiku. Občas, tu a tam,
ukořistil nějakou trofej, jako dneska karty Paulla Grahama, a to pak prodal na
černém trhu. Poctivej člověk si musí
nějak přivydělat, ne?, říkával. Ostatně,
oni už to potřebovat nebudou..., další z jeho oblíbených frází na toto
téma.
Pohodlně se usadil do svého
standardního křesla Ryuy-1.5 a otevřel dřevěnou krabičku. Dva balíčky po
dvaapadesáti kartách čekaly jen na vyjmutí. Sáhl po tom nalevo. Byla to ta
polovina, kterou sesbíral ze země po špatném zacházení předchozího majitele.
Pravá půle zůstala nedotčená. Karty byly staré, na pohled i pohmat. Při míře
zašlosti připadalo Georgevi divné, že se nelepí jedna k druhé, ale ne že
by si stěžoval. Alespoň je mohl snáze všechny srovnat.
Aniž by je nějak zvlášť zkoumal
začal je rozdělovat do komínků, podle čísel a znaků. Dvojky na dvojky, trojky
na trojky a tak dále, až mu na stole leželo patnáct hromádek. Devět po čtyřech
kartách, to byla čísla. Jedna hromádka se všemi čtyřmi jacky, další s králi.
Žolíci byli dva, jak měli být. Jen hromádka dam skýtala pouze jedinou královnu
a to byla piková. A pak na poslední hromádce ležely dvě prázdné karty.
Georgeovi to přišlo zvláštní.
Ačkoliv při zacházení, které příslušný vězeň ukázal, se tomu nemohl zase tak
moc divit. Seskládal karty popořadě, jaké měly v balíčku zaujímat a
zarazil se u poslední dámy.
Piková dáma, zobrazená jako
královna ve vznešených černých šatech, se zlatým lemováním a znakem černého
pikového listu všude v lemu, tmavými vlasy a zlatou korunou s pikovým
znakem, byla vyobrazena na pozadí krásného paláce s hloubavým pohledem,
otočeným kamsi doleva.
„Kampak se díváš, královno? A
pročpak jsi asi jediná, co?" zeptal s tiše, spíše sám s sebe než
královny Pikového rodu. Přesto však nemohl popřít, že ho skutečně zajímá, co se
s kartami stalo. Už jen pro to, že kdyby byly všechny prodávaly by se
snáz...
***
Pikový žolík ustrnul v půli pohybu.
Piková Dáma vstala prudce ze svého trůnu.
V nejvyšší věží zazněl zvon.
Bim-bam...
Všichni se zastavili a pohlédli jejím směrem.
Bim-bam...
Hosté se utišili.
Pikový a Křížový Žolík po sobě vrhli poslední pohled. Oba věděli, že
právě někdo volá poslední z Dam...
Bim-bam...
A Královna Pikového rodu prošla skrze trůn do světa smrtelníků...