Svatba z pomsty
Fandom: Harry Potter Přístupnost: Od 15-18 let (sexuální nátlak) Páry: Lucius Malfoy/Severus Snape, heterosexuální páry Narcisa Blacková-Malfoyová/Severus Snape, Severus Snape/Lily Evansová-Potterová Doba děje: Při vstupu Severuse Snapea ke Smrtijedům během jeho studia v Bradavicích Upozornění: AU - Lucius Malfoy je zde brán jako vrstevník Severuse Snapea (ve skutečnosti byl už v šestém ročníku v době, kdy Severus v prvním) Varování: Mírný sexuální nátlak A/N: Omlouvám se všem znalcům HP, při psaní téhle povídky jsem ještě nevěděla, o kolik let je LM starší než SS, tak to berte s rezervou...
Svatba z pomsty
Stál u oltáře. Za sebou měl
celý svůj velký kouzelnický rod a mnoho dalších lidí které znal. Téměř
celý rod Blacků. Vedle něj stála blonďatá žena s aristokratickým výrazem
ve tváři. Byla stejně bledá jako on sám. Byli si tolik podobní. Podobní
a přece rozdílní. Ani jeden z nich tenhle sňatek nechtěl. Něco je ale opravdu pojilo.
Něco krásného ale přece zvráceného v očích tolika lidí. Pojila je láska.
Ne však láska jeden k druhému, nýbrž láska k jedné osobě. K jednomu
muži. Lucius byl
nervózní a Narcisa po jeho boku také. Na okamžik si pohlédli do očí,
téměř neznatelně přikývli a znovu se zadívali na oddávajícího. Tím
krátkým pohledem a jediným přikývnutím si řekli tolik na co by jíní
snoubenci nikdy nesebrali odvahu. Věděli oba že nikdy nebudou doopravdy
šťastní. Nikdy. Lucius si dobře vzpomínal na den. Den který změnil celý jeho
život...
***
Ozvalo se zvonění. Studenti
si začali balit a spěšně odcházeli ze třídy. Lucius se však záměrně
zdržoval. Spolu s ním osaměl ve třídě i jiný student. Severus Snape.
Severus byl Luciusovým spolužákem a v očích některých lidí i přítelem.
Alespoň se to říkalo po škole. Snad by to taky i bylo, jenže Lucius
spatřoval na Severusovi i něco víc. Viděl více než kdokoliv jiný jeho
mužství. Rád se díval když se jeho přítel převlékal, i když nikdy nic
neřekl. Dokonce i nyní, když ho tyto představy zastihly nepřipraveného
nedal nic najevo. "Tak co?" zeptal se místo toho. "Nic," odpověděl Severus,
"myslím, že do toho nepůjdu." Luciusovi ztuhl jeho samolibý úsměv, který jako
vždy i nyní ukrýval jeho skutečné pocity. Byl si jistý, že Severus jeho
nabídku přijme. "Proč?! Myslel jsem, že tě černá magie přitahuje. Říkals
přece, že kdybys měl možnost tak..." začal Lucius trochu zmateně s
náznakem zlosti ve svém hlase. Prohlížel si černovlasého chlapce před
sebou s ještě větší touhou než kdykoliv jindy. Severus uhnul pohledem. "Ano, říkal jsem to. Říkal
jsem mnoho věcí, Luciusi. A teď mě nech být!" Odbil ho nakonec Snape a
vyšel ze třídy. Lucius zůstal sám. Napomínal se za to že se nechal
unést, že naléhal takovým to způsobem. Vždyť to musel Severus vycítit. ,
říkal si. Co teď? Já se do služeb Pána zla přidám. Chci to, ale... Ale
chci to i když on nepůjde? Sám nyní nevěděl. Nikdy netrpěl pocity.
Obzvlášť ne takovými pocity. Zahnal tedy své chtivé myšlenky a
soustředil se jen na Severusovu negativní odpověď. Tak nějak věděl že si
to nakonec rozmyslí a přijde za ním. Že přijde a on toho využije.
Využije toho aby si ho podmanil. S tímto plánem vyšel ze třídy Dějin čar
a kouzel a procházel hradem se stejným povýšeným výrazem jako vždy. Šel
zpět do Zmijozelské společenské místnosti, kde měl v plánu na Severuse
čekat.
***
I Narcisa vzpomínala na ten den. Byla Blacková a byla na to
patřičně hrdá, ale i Blacková má city. Nikdo by tomu nevěřil, kdyby to
chtěla někomu vyprávět, ale v jejím srdci to tak bylo. Ona, Narcisa, se
zamilovala. Černé mastné vlasy a krhavý pohled chladných očí. Nebyl tak
oblíbený jako její sukničkářský bratranec, ale měj svůj šarm, kterým ji
okouzlil. Severus Snape. Věděla že on o ni nestojí. Znala po kom touží, jako jediná...
On sám jí to pověděl. Bral jí jako kamarádku. Byla jeho vrba. A také
věděla, že "krásná" Lily Evansová, miluje Pottera. Nedělala si proto
žádné vrásky. Věděla, že pokud to Severus zjistí tak půjde za ní. Byla o
tom přesvědčená...
***
Severus Snape šel Bradavickými chodbami. Chodil rychle a
nahlížel do každé prázdné učebny po cestě. Šel cestou do Nebelvírské
věže. Věděl přesně co chce udělat. Stál před těžkou volbou. Stály před
ním dvě cesty. Cesta lásky a nebo cesta magie. Obě byly stejně vábivé a
krásné. Po obou by chtěl jít... Na chodbě stálo několik Nebelvírských dívek ze
sedmého ročníku, které se mezi sebou domlouvaly, jestli půjdou ven. "Kde je Evansová?" Zeptal se
Snape příkře, skoro jako by byl naštvaný. Ale on naštvaný nebyl. Byl
vzrušený. Dívky se po sobě tázavě podívaly a začaly se tiše chechtat.
Jen Lilyina kamarádka, která s ní při hodině seděla v lavici se zmohla k
odpovědi: "Šla k jezeru." Snape se bez rozloučení otočil a uháněl směrem na
školní pozemky. Jeho rázný krok se zastavil pouhých pár metrů od ní.
Seděla tam a s ní i jiný chlapec. Měl černé rozcuchané vlasy a Severus v
něm poznal Jamese Pottera. To ale nebylo všechno. To co Severusovi
naprosto rozproudilo krev bylo, že je viděl v pevném objetí vášnivého
polibku. Takovou nenávist ještě nikdy nepocítil. Narcisa byla
nedaleko, když ho uviděla přicházet. Viděla kam směřuje a chtěla být u
toho. Chtěla být tam a vidět jeho výraz až se to dozví. Jenže tohle bylo
příliš i na ni. Severus zbělal nenávistí. Chvíli tam jen stál ale pak
prudce sáhl do hábitu a vytáhl z něj hůlku. Narcisa si uvědomila, že by
byl schopný zabít. To nemohla dopustit. Skočila po něm. "Vzpamatuj se Severusi! Co
si sakra myslíš, že děláš?!" řvala na něj a při vzájemném souboji mu
vytrhla hůlku z ruky. Najednou stáli proti sobě Narcisa a Severus při
čemž Snape vypadal, že každým okamžikem pukne vzteky. "Vrať mi to!" křikl na ni
Snape. Ještě stále pln hněvu. Nedokázal se ovládnout. "Až mi slíbíš, že nikoho
nezabiješ!" odpověděla Narcisa, sice příkře, ale už ztišila hlas.
Nechtěla na něho být příkrá. "A proč bych neměl?!" rozčiloval se dál Snape.
Narcisa na něj chvíli hleděla s jeho hůlkou v ruce a jen pracně hledala
odpověď, ale nakonec nalezla správná slova.: "Protože tím si nepomůžeš.
Akorát tě vyloučí a zavřou do Azkabanu. Ona tě stejně milovat nebude!" Snape vypadal, že ho její
odpověď zarazila. Hleděli na sebe a hněv, který Severusi Snapeovi křivil
obličej pomalu odcházel a měnil se v nečitelný výraz. Narcisa mu bez
dalších slov hodila jeho hůlku a on pomalu odkráčel směrem k hradu.
Tehdy se za ním chtěla rozběhnout ale neudělala to. Chtěla mu nechat
chvíli na přemýšlení.
***
Přála si aby to mohla vrátit.
Vrátit ten den a tu chvíli. Nikdy by ho nenechala odejít... Lucius věděl co se jeho
nastávající vybavilo, když se z jejích očí skutálela jediná slza...
Slyšel to vyprávět snad tisíckrát. Nebyl u toho ale věděl jak to
pokračovalo. Tehdy udělal to po čem toužil. Tehdy využil situace...
***
Prošel stěnou na heslo, do
skrytého sklepení a stanul ve Zmijozelské společenské místnosti. "Tak tady jsi!" oslovil
Severuse Lucius, který seděl v nejpohodlnějším křesle nejblíže krbu.
Snape, ale neodpověděl. Dlouhou chvíli oba mlčeli. Mlafoy dobře vycítil
změnu, která se v jeho spolužákovi odehrála. Úplně viděl ten rozpor,
který ho trhal na kusy. "Půjdu,..." hlesl tiše Severus. Lucius se ale jen
škodolibě usmál, nechtěl mu to usnadnit: "Cože?" "Půjdu s tebou! Spokojen?!"
vyštekl na něj Snape. "Ne..." řekl Malfoy s jakousi nadřazeností v hlase. Nyní
měl navrch. Mohl si klást podmínky. "Tak co chceš?!" zeptal se
Severus tvrdě, ale i tak to znělo spíše zoufale. "Chci vědět, že to není
zase jen jedno z tvých rozhodnutí, které hodláš brzy změnit!" Lucius
mluvil přísně. Byl potěšen, že Snapea zastihl ve slabé chvilce. Ten zas
vypadal, že kdyby mohl raději by se propadl do země, než by snášel jeho
ponižování. Jenže z nějakého důvodu tu pořád stál a naslouchal mu. "Není!" "To je tvé poslední slovo?"
ptal se Lucius pobaveně. Skutečně se bavil. "Ano!" odpověděl Snape
zlomeně. "Dobrá, tento víkend v Prasinkách, se U Prasečí hlavy
setkáme s jedním z jeho služebníků, nějaký Lestrange. Buď tam přesně v
jednu!" řekl Lucius. Chvíli mlčel. Čekal až se Severus bude chtít
odebrat do ložnice. A to se také skutečně stalo. Severus pohlédl ke
dveřím do ložnice a udělal tím směrem několik kroků. "Ty už odcházíš...?" zeptal
se Lucius laškovně. Severus po něm vrhl nenávistným pohledem, který se
Luciusovi velice líbil. V té chvíli by ani náhodou nenazval svou touhu
láskou. Prostě jen něco chtěl a byl zvyklý že vždycky dostane co chce.
Chtěl aby tomu bylo tak i nyní. "Jo," odsekl mu chlapec s černými vlasy. "Poď sem!" přikázal mu a
vstal ze svého křesla. "Ne!" vzepřel se Severus. Nechtěl být nikdy něčí
loutkou. Vždycky jednal sám za sebe. Lucius k němu přiskočil
jedním rázným krokem a chytil ho za ruku. Než se stihl Severus nějak
bránit už stál opřený o zeď a Lucius ho pevně držel. "Co to děláš...?" slyšel
Lucius Severusovu otázku, ale nechtěl na ni odpovídat. Lehce se k němu
přitiskl a ústy začal laskat lalůček Severusova levého ucha. Cítil, jak
se vzpírá, ale také i to, že povoluje svůj vzdor. Lucius tedy zkusil
něco dalšího. Sjel ústy na jeho krk a políbil ho. Jemně mu na krk dýchal
a cítil jak se i Severus začíná chvět. Pomalu povolil sevření své levé
ruky a sjížděl po jeho těle až k rozkroku. Ucítil jak chlouba jeho
oběti začíná nabývat na objemu. Toužebně označkoval krk své oběti a pak
zajel rukou pod jeho tričko. "Co to děláš...?" zopakoval dýchavičně svou otázku
černovlasý chlapec. Lucius oddělil svá ústa od jeho krku a Severus
pojednou poznal že tak docela nechce aby přestal. "Beru si co mi patří..."řekl
laškovně a spiklenecky a něho mrkl. Severus byl spalován vnitřní touhou,
která se toužila uvolnit, ale jeho mozek toto odmítal. "Cože?" ptal se svého
spolužáka, ale Lucius jen přitiskl své rty na jeho a jazykem vnikl do
jeho úst. Severus se v první chvíli bránil ale pak zavřel oči a sám
začal jazykem objevovat ústa svého milence. Ani nepostřehl jak se ocitl
bez trička. Lucius byl rychlý a náruživý co se svlékání týče. Čekal na
tuto chvíli příliš dlouho. Když byl Severus nahý Lucius se odpoutal od
jeho úst. Stálo ho to velké přemáhání, ale věděl, že pro jeho milence to
je ještě těžší. Do jejich vzájemných polibků se vkradla nebývalá vášeň. "Nepřestávej..." zašeptal
Severus jehož veškeré sebeovládání zmizelo. Lucius se na něj jen vítězně
zašklebil a začal pomalu rozepínat svou košili. Severus se chvíli jen
bezmocně chvěl touhou u zdi, ale pak vyrazil vpřed, povalil Luciuse na
křeslo a rukou mu zajel do jeho blonďatých vlasů. Severus využil
Luciusova chvilkového překvapení a roztrhl mu košili. Pak si ale
uvědomil že to vlastně dělat nechce a poskytl tak svému protějšku
příležitost aby se znovu ujal iniciativy. Tentokrát to byl blonďatý
chlapec, kdo vedl. Povalil Severuse na zem a lehl si na něj tak aby se
nemohl vzpírat.
***
Byla to krásná vzpomínka. Lucius se pousmál, když si to
vybavil. Jenže to nebylo vše co se tehdy odehrálo. Tedy vlastně bylo,
protože to odpoledne do Zmijozelské společenské místnosti vtrhla ještě
jedna osoba. Narcisa Blacková. Ať už to skončí..., přál si teď Lucius. Chtěl
mít už ten obřad za sebou. Přál si být doma a nebo ještě lépe v chatrči,
kde přebýval Severus. Narcisa nikdy nezapomněla na to jak je tam viděla. Oba
chlapci, jeden ne druhém, líbali se. Lucius Malfoy a Severus Snape. V
ten okamžik se její vysněný svět rozplynul.
***
Narcisa stála ve vchodu do
Zmijozelské společenské místnosti a scéna, která se před ní odehrávala v
ní probudila naprosté znechucení. Cítila se podvedená, zničená,
zrazená... Jako by všechno ztratilo smysl. Nenáviděla je. Nenáviděla je za
to jí provedli. Celý poslední školní rok doufala že až Severus pozná že
ho Lily Evansová nikdy nebude milovat tak že půjde k ní, ale to se
nestalo. Místo toho, místo toho jej tu teď viděla s Luciusem. S tím
Luciusem, po kterém toužilo mnoho děvčat ze školy. Neřekla nic. Slova jí
uvázla v hrdle. Chtěla je zničit. Oba. Chtěla je strašně moc znemožnit
před celou školou ale její myšlenky zatím nenabrali jasný tvar. Rychle
zaběhla do dívčích ložnic a začala plakat na své posteli. To odpoledne nebyla schopná
nic dělat ale ukula svůj plán pomsty. Tak jasný a přitom hrozný měl
být.
***
Oba to věděli. Lucius i Narcisa. Oba znali kdo se zasadil o to aby se právě tito dva vzali. Že to byla Narcisa hnaná pomstou ke Snapeovi a jemu. Tento sňatek měl všechno skončit. Ukojit její touhu po pomstě a zničit Luciusův vztah se Severusem, o kterém Narcisa věděla že pokračoval od toho odpoledne. Stáli o oltáře. Nevěnovali si už ani jeden pohled. Vyslovili své ano a nikdo si v obřadní síni nevšiml Severuse, který doteď stál ve stínu klenby a nyní rázným krokem odcházel.
Autor:  Jackie DeckerVydáno: 12.7.2010 10:39 Přečteno: 62x Hodnocení: neohodnoceno |
Vaše hodnocení: |
Formát pro tisk
Komentáře
Nebyly přidány žádné komentáře.